Podlahové a stěnové vytápění

Napsal dne 24. 07. 2012

Podlahové a stěnové vytápění

Podlahové vytápění

Podlahové topení je nízkoteplotní sálavý systém. Zatímco v klasických radiátorech se využívá voda až 90°C horká, u podlahového topení by teplota vody neměla přesáhnout 50°C a teplota podlahy by neměla být vyšší než 29°C. Podlahové topení využívá velkou plochu a vysoké akumulační schopnosti. Výsledkem těchto vlastností je, že podlahové topení Vás ohřívá, i když je teplota v místnosti nižší než 18°C. Pokud je podlahové topení správně nastaveno, tak po kontaktu bosých nohou s podlahou neucítíte nic. Nebude se Vám zdát horká, protože není teplejší než Vaše nohy, ale nebude se zdát ani studená, protože z Vašeho těla neodvádí teplo.

Výhodou podlahového topení je fakt, že vytváří v místnosti příjemné prostředí při nižší teplotě vzduchu, než je tomu u klasického systému vytápění. To s sebou přináší nižší riziko suchého vzduchu v místnosti, neboť chladnější vzduch v sobě lépe udržuje vodní páry. S vyšší teplotou vzduchu také prokazatelně souvisí větší únava či snížená schopnost soustředění. Díky nižšímu proudění horkého vzduchu v místnosti se také v místnostech s podlahovým vytápěním vyskytuje méně zvířeného prachu.

Zájemci o podlahové vytápění mohou vybírat ze dvou systémů vytápění: teplovodního a elektrického. Teplovodní vytápění je náročnější na zabudování a jeho instalace je finančně nákladnější. Na druhou stranu, vytápění pomocí tohoto systému je efektivnější, teplo v místnosti vydrží déle a není třeba často přitápět. Rozvodové trubky jsou vyrobeny z ohebného plastu, který lze libovolně na podlaze rozložit nebo je lze zakoupit v kombinace hliník-plast. Trubky se pokládají hadovitě či spirálovitě tak, aby se dosáhlo zakrytí co nejrozsáhlejší plochy podlahy. Spotřeba vody se pohybuje okolo 0,5 l na 1m2 a její teplota nepřesahuje 50°C. Tento systém, který umožňuje svobodnou volbu ve výběru zdroje tepla (např. kondenzační kotle či tepelná čerpadla), je využíván nejvíce.

Zřejmě jedinou nevýhodou podlahového topení je jeho neschopnost rychlého vytopení místnosti v případě potřeby. Z tohoto důvodu bývá toto řešení doplněno dalším zdrojem tepla, nejčastěji jde o stěnové vytápění či radiátory (zcela postačují méně výkonné modely). Oba systémy pak používají stejný zdroj horké vody, doplňující systém disponuje rychlejším náběhem a vytopí tak místnost např. po delší nepřítomnosti.

Stěnové vytápění

Kromě podlahy můžete mít také vytápěné stěny. Pro stěnové vytápění je vhodné teplovodní i elektrické topení. U teplovodního topení se využívá úzkého potrubí a obojí se vkládá mezi sádrokartonové desky nebo přímo pod omítku. Stejně jako u podlahového, je u stěnového vytápění využívána celá plocha zdi. Stěnové vytápění lze použít spíše jako doplňkové k primárnímu vytápění (např. k podlahovému teplovodnímu topení). Před instalací si ale musíme rozmyslet, kam postavíme nábytek, aby nebránil ve vyhřívání místnosti.

Stěnové a podlahové elektrické vytápění je vhodné zejména do menších místností, jako je koupelna, chodba či kuchyně. V těchto lokalitách je třeba se záměrně vyhnout plochám, ve kterých bude stát vana, linka nebo chladnička.